Havran Café

31. března 2016 v 22:00 | Ellie |  Hodnotím
Jedna malinká výhoda maturitního ročníku, je ta, že ses kamarádkou chodíme učit spolu. Většinou zabloudíme do nějké kavárničky, nebo podobného podniku. Rozhodla jsem se, že kdykoli mě nějaká zaujme, pokusím se napsat minirecenzi. A jako první je...
Havran café
Adresa:Sokolovská 118, Karlín, Praha 8
Dostane se k ní tramvají číslo 8 a 21(běžně 3), vystoupíte na zastávce Urxova a hned na hlavní v žlutém barákuje kavárna.
Interie kavárny je tmavší, ale díky dostatečnému přísunu světla to není nepříjemné. Sedačky jsou měkké a nechybí ani polštáře! Zdi zdobí zajímavé fotografie. Kavárna na mě působila útulně a příjemně.
Když jsem začala prohlížet lístek, překvapila mě jeho skromnost. Jelikož nepiji kávu dala jsem si horkou čokoládu. Kamarádka si dala čaj, mají opravdu velký výběr, dále nabízí domácí limonády a samozřejmě kávu. Trochu mě mrzelo, že nenabízejí svařené džusy, ale tak třeba nabídku rozšíří časem.
Musím říct, že čokoláda byla opravdu výborná! Hustá tak akorát, spíše sladčí a příjemně zasytila. Myslím, že především kvůli ní, se sem budu vracet. Výběr jídla (jako sladkých zákusků) mě trochu zklamal, protože upřednostňuji dortíky a zde nabízeli spíše koláče a tak. Ale je pravda, že já jsem hodně vybíravá.
Nakonec jsme si s kmarádkou objednaly tousty. Kamarádka byla nadšená a moc jí chutnaly, já spíše zklamaná, protože je mám ráda s kečupem a z toustovače pořádně zapečené, tyhle byly z "paninovače", sto lidí sto chutí..
Kdysi jsem někde slyšela, že kvalita podniku se z velké části odvíjí podle kvality a vzhledu wc. S touto myšlenkou souhlasím. Záchody měli pěkné, nic nescházelo, ale jednu výhradu bych měla. Kliky! Jednalo se totiž o takové ty koule. Možná je to tím, že na ně nejsem zvyklá, ale měla jsem trochu problém je používat. Nicméně, je to originální..
Obsluha byla velmi příjemná, rychlá a vstřícná. V prostorech nemají problém s domácími mazlíčky a v zadní části je dětský koutek. Ceny jsou přívětivé. Kavárna se mi líbila a ráda se sem vrátím. Na "hvězdičky" bych dala tak 4/5.
 

Pohled do zrcadla

1. března 2016 v 21:46 | Ellie |  Tvorba
Na jazykově-literárním semináři jsem dostala za úkol napsat cokoli na toto téma. Tak jsem sedla a značně neochotně jsem začla psát a tohle z toho vzniklo. Když už jsem to napsala, dostala jsem chuť se podělit.

Stojím před zrcadlem a dívám se na sebe. Prohlížím si své vlasy, jako vždy vypadají jinak, než bych si přála. Ranní snaha o nějaký účes už je dávno pryč a zanechala za sebou jen ubohý zbyteček něčeho. Letmo si upravím obočí, které nebude nikdy perfektní. Zahledím se se sama sobě do očí.
Pozoruju tu hnědou barvu a to, co o mě mé oči říkají. Přemýšlím nad vším co se stalo za posledních pár měsíců. Marně se snažím oči přimět k té jiskře, která tam vždy byla. Hledám ji a myslím na to jak těžké je se usmívat. Vidím ten smutek, který mé oči zahltil a nechce je opustit. Cítím, jak málo stačí, aby mě to zase zlomilo a proto raději zamrkám.
Svůj pohled přesunu na největší část mého obličeje, na nos. Koukám, jak je zahlý a tím vytváří krásnou napodobeninou čarodějnického nosu. V duchu ho proklínám a přemýšlím, jak bych asi vypadala s aspoň trochu menším nosem. Marná snaha, nejspíš by to stejně nebylo o moc lepší…
Sjedu kousek níže a to na svou mrňavou pusu. Na puse mi ubrali a na nose zase přidali. Prohlížím si ten tvar a barvu. No, mohlo by to být lepší, ale rozhodně i horší. Pokusím se usmát, i když vím, jak moc mě zrazují oči. Spíš se zašklebím než, že bych se usmála. Pokusím se znovu, tentokrát o úsměv s viditelností zubů. Někoho to možná přesvědčí, pomyslím si.
Od hodnocení mého vzhledu mě vyruší letmý pohled na hodiny. Ručičky ukazující za pět minut pět, mi říkají, že jdu zase pozdě. Povzdechnu si, nasedím falešný úsměv a přemýšlím, jak to zase zvládnu. Naposledy se podívám na svůj odraz. Rychlým prohrábnutím se pokusím změnit stav svých vlasů, marně.
Popadnu všechny věci a chvatně opouštím domov. S myšlenkou, že už chci být zpátky a všechno tohle raději zaspat.
Ellie..

Tak jsem tu zas

22. října 2015 v 17:51 | Ellie
Ahoj,
tak tě vítám na svém blogu. Svůj blog hodlám zaměřit na sebe a mé zážitky z cest, práce i všedních dnů. Zveřejnit nějaký svůj názor na to, či ono a doufat ve zpětnou vazbu. Možna občas přidat něco ze své tvorby, pokud překonám stud.
Jsem mladá brunetka, hodně drobná, ale o to hlasitější. Jsem hodně citlivá, ale snažím se tvářit jako tvrdá holka. Neustále mluvím, něco komentuji a být potichu, mi dělá problém. Ráda se směju, nevadí mi sarkasmus, černý humor ani dělat si legraci sama ze sebe. Jsem trochu hádavá, hodně urážlivá a taky trochu drzá. Uraženost mi nikdy dlouho nevydrží a když se podívám na svou rodinu, vím po kom to mám. Ráda mám věci po svém, ale snažim se s tím něco dělat.
Kamarádi, vztahy a rodina jsou na prvním místě. Mezi mé koníčky patří skaut, který mám na prvním místě. Funguji jako vedoucí, takže jinak to ani nejde. Dále dělám pole dance, ráda čtu, fotím, cestuji a sleduji seriály a sport. Především hokej, tenis, florbal a další. Ale nejraději jsem s přítelem.
Mezi moje nejoblíbenější knihy patří detektivky od Agathy Christie, Harry Potter a vše kolem něj, Švindl a knihy od Čapka. Miluju seriály a předevšim Gilmorova děvčata, přátelé, sběratele kostí, četnické humoresky a tak. Z filmů koukám hlavně na romatické komedie, animáky, fantasy a thrillery. Ráda posloucham Tři sestry a další české kapely, ale i zahraniční. Miluji pizzu, palačinky, smažený sýr, bubble tea, mrkvovy a okurkový salát. Nosím především černou barvu a v oblékáni mám szrašně nízké sebevědomí. Miluju pejsky a všechno roztomilé, nesnáším oříšky a pavouky.
Tak jsem tu na vás vybalila všechno důležité i nedůležité a budu ráda, když přijdete znovu.

Kam dál

Reklama